Se svou minulou sedlovkou jsem si užil spoustu legrace. Tedy abych byl přesný - ostatní členové naší cykloskupiny si užili spoustu legrace. Vždyť koho by škodolibě nepobavilo, kdyby měl v týmu exota, který na každé druhé vyjíždce zlomí šroub v zámku (asi vadný zámek, no). A jednou za čas mu sedlovka vjede zpátky do rámu (se asi ošoupala).
Poté co jsem si těmito veselými kousky vysloužil žertovnou a milou přezdívku ocelová hýždě a kolena si o zem prodřel až na krev, jsem se rozhodl pro koupi nové sedlovky. Volba to není jednoduchá. Bylo třeba důkladného rozhodnutí. Nakonec jsem se při výběru řídil dvěma základními otázkami.
Výběr sedlovky
Mám si koupit něco pořádně epesně a úžasně kultovního na co ani nemám peníze, ale bude vidět, že jsem supermegahustej frajer? Nebo něco na co mám peníze a logo světové firmy si dokreslit pastelkou? Jelikož jsem na střední škole chodil na výtvarnou výchovu volba byla jasná. Něco levnějšího.
S žádostí o finální radu jsem se vydal za naším týmovým šílencem Jenčou. Ten mi vysvětlil, že uplně nejvíc mega cool budu se sedlovkoku z karbonu. Konkrétně prý mám zkusit sedlovku Pell´s CR2 carbon, jejíž cena není astronomická, ale kvalita prý ujde. Poté asi dvě hodiny básnil, jak je ten karbon pohodlný, že to super tlumí menší vibrace jako např. jízdu po kočičích a jiných hlavách a vůbec je to materiál budoucnosti.
Měl jsem nějaké nesmělé námitky, jako že tomu nevěřím, že to podle mě zas tak pohodlné není a jedná se jen o reklamní trik. A konečně - že mi to určitě bude vjíždět zpátky do rámu, jak popisovalo několik lidí na bikeforu. Jenča však všechny námitky šmahem odmítl, označil mě za bezvěrce a vyrazil na svou obvyklou dvě stě kilometrovou vyjížďku.
Koupě a montáž
Do bezvěrce mi nikdo nadávat nebude a tak jsem se rozhodl si sedlovku koupit. Na procesu nákupu nic zaznamenání hodného není a přistupme tedy k popisu montáže. Té jsem se totiž bál, jelikož jsem se už už viděl, jaké budu mít problémy se zajížděním sedlovky do rámu.
Vše ale proběhlo překvapivě hladce. Stačil technický benzín se kterým jsem odmastil vnitřek rámu a sedlovku samotnou. Nakonec jsem vyměnil rychloupínák za držák na šroub a bylo to. Sedlovka nezajíždí a drží jako přibitá.
Několik lidí na bike-foru také strašilo, že upnutí sedlovky přetáhli a sedlovku tím přecvakli. Doufám, že to není můj případ, ale to asi ukáže až čas.
Ovšem u sedlovky není důležité jen to jak sedí v rámu, ale také jak drží sedačku. U této sedlovky je upínací mechanismus kvality střední. Vroubkování na které se spoléhá totiž neumožnuje naprosto plynulé nastavení sklonu sedačky. Dle mého je ale dostatečně jemné, takže s nastavením jsem neměl větší problém. A pokud porovnám se sedlovkou minulou velkým plusem je, že jsem zatím nezlomil žádný šroub.
Jízdní dojmy
Výše uvedená montáž ale není všechno. Je sice hezké, že vše šlo bez problémů, ale více nás asi budou zajímat jízdní vlastnosti. A jaké jsou? Po cca 500 najetých kilometrech si myslím, že dobré. Nevím sice jestli jsem o tom jenom nepřesvědčil sám sebe a nejedná se tedy o jakýsi placebo efekt. Ale mám dojem, že sedlovka poměrně dobře tlumí vibrace způsobené menšími nerovnostmi.
Celkovému pocitu pravděpodobně hodně napomáhá také to, že mám sedlovku z rámu poměrně hodně vysunutou a průměr sedlovky je 27.2 tedy spíš užší varianta. Nevím jak by se sedlovka chovala např. na 30mm s malým vysunutím - tam by asi přínos nebyl nic moc. Dále sedlovce asi pomáhá mé sedlo - mám fizika s titanovými lyžinami, které samo o sobě poměrně dobře pruží.
Shrnutí
Tedy podtrženo a sečteno v kombinaci a nastavení jaké mám na svém kole já, se mi karbonová sedlovka jeví jako dobrá koupě a jsem s ní zatím spokojen. Pokud po nějakých dalších 500 km neurvu zámek a nebo se nestane něco podobně nepříjemného, stane se tato sedlovka dobrou koupí. Pokud se ale něco ulomí pak veřejně prohlašuji, že je to Jenčova vina, a jako takový si zaslouží být postaven ke zdi a za úsvitu utracen.
A teď už jenom zapracovat s těma pastelkama a potrénovat logo race face. Ondrovi se to třeba docela povedlo.
